Mluvené slovo? Celoživotní závislost.

Bylo mi tak sedm nebo osm, když jsem poprvé slyšela Hurvínka na LPčku. Seděla jsem u gramofonu s otevřenou pusou – a od té doby nepřestala.

Myslím, že většina z nás starších měla doma nějakou tu mluvenou nahrávku už v dětství. U nás to byli například Hurvínek, Šimek s Grossmannem nebo různé pohádky na gramofonových deskách. K audiopříběhům jsem se ale dostala ještě jinak – a to díky kotoučovému magnetofonu Sonet.

Od gramofonu k Sonetu: Prehistorie mého poslechu

Když jsme byli malí, nahrála jsem bratrovi z televize Večerníček Mach a Šebestová – na kotoučový magnetofon Sonet. Poslouchali jsme ho tak často, že jsme ho znali skoro nazpaměť. Až zpětně mi dochází, jak dobře byly tehdejší pořady zpracované. Přestože jsme neviděli obraz, dokázali jsme děj bez problémů sledovat.

Kdo Sonet zná, ten ví. Kdo nezná, ať si ho vygooglí – a pak pochopí, proč na něj vzpomínám s láskou.

Éra magnetofonových kazet: Sbírka, která čítala přes sto titulů

Kazety v té době samozřejmě existovaly, jenže my jsme doma kazeťák neměli – takže jsem si je pořídila až později. A pak to přišlo pořádně. V době, kdy bylo možné objednávat audioknihy od Českého rozhlasu prostřednictvím Radioservisu, jsem si vybudovala slušnou sbírku – mohlo to být kolem stovky titulů. Některé koupené, jiné nahrané přímo z rozhlasu. Dodnes si vzpomínám například na Maigreta.

Kazety měly svoje kouzlo, ale také svoje nevýhody. Kvalita se časem zhoršovala a pásky se zamotávaly. Občas kazeťák pásku pořádně sežvýkal – a ten kousek se musel vystřihnout. Zbytek jsme slepili a poslouchali dál. Dnes to možná zní neuvěřitelně, ale tehdy to byla běžná součást života každého, kdo poslouchal mluvené slovo.

CD, počítač a postupný přesun do digitálu

Po kazetách přišla CD. Ta znamenala výrazný posun v kvalitě i pohodlí. Jenže technologie šly dál a dnes už doma vlastně ani nemám přehrávač CD. Dokonce si CDčka nemohu pustit ani v počítači – poslední možnost přehrání mi dnes poskytuje auto.

Naštěstí se většina mého poslechu dávno přesunula do digitální podoby.

Alexa, pusť audioknihu! Aneb proč jsem si pořídila hlasového asistenta

Audioknihy dnes tvoří velkou součást mého každodenního života. Poslouchám je při práci, při vaření, při úklidu i na procházkách se psy. Sledujete-li mě na Facebooku, určitě víte, o čem mluvím.

Poslouchám ale také hodně v kuchyni. A když máte ruce od těsta nebo masa, není zrovna příjemné sahat na mobil pokaždé, když chcete něco zastavit nebo změnit. Proto jsem se před několika lety začala zajímat o hlasové asistenty a nakonec si vybrala Amazon Alexu. Důvod byl jednoduchý – už dlouho jsem používala Kindle a s produkty Amazonu jsem měla velmi dobré zkušenosti.

Jak Alexa funguje v praxi

Amazon Alexa je hlasový asistent – to znamená, že ji ovládáte výhradně hlasem. Stačí říct „Alexa, open audiobook player“ a požádat o přehrání audioknihy. Žádné klikání, žádné hledání v menu.

Začínala jsem s reproduktorem Echo Dot, který mám dodnes v kuchyni. Později přibyl druhý, modernější kus v obývacím pokoji – ten navíc umí ovládat chytrou domácnost, takže mu říkám třeba i to, aby rozsvítil nebo zhasl světla.

Jak přesně hlasové ovládání funguje u mě doma, uvidíte ve videích níže.

Na celé věci nejvíc oceňuji propojení mezi zařízeními. Když poslouchám v práci na počítači, mohu pokračovat v mobilu cestou domů. Po příchodu domů telefon odložím na nabíječku a v kuchyni si jednoduše pustím audioknihu přes Alexu – ta naváže přesně tam, kde jsem skončila. Žádné hledání kapitoly, žádné ruční posouvání. Všechno funguje automaticky.

Občas si Alexa s českými názvy poradí po svém a vznikají velmi originální varianty výslovnosti, které člověka spíš pobaví než naštvou. Ale to k ní prostě patří.

V ukázkových videích výše například můžete slyšet, jak si poradila s knihou Stephena Kinga Nevyměkni. Přiznávám, že jsem se tomu musela zasmát. Naštěstí jde jen o oznámení názvu knihy – samotná audiokniha se přehrává naprosto bez problémů.

50 let mluveného slova – a stále mě to baví

Když se dnes ohlédnu zpátky, je až neuvěřitelné, jakou cestu mluvené slovo urazilo. Od gramofonových desek a magnetofonových pásek přes kazety a CD až po hlasové ovládání, kdy stačí vyslovit několik slov a příběh pokračuje přesně tam, kde skončil.

A přestože se technologie změnily k nepoznání, jedna věc zůstává stejná. Dobrý příběh si člověk rád poslechne v jakékoliv době.