Stephen King: Prokletí Salemu
Zapomeň na líbání pod měsícem. V Salemu se zhasíná. Navždy.
Kdybych chtěla být „in“, napsala bych, že jsem vystoupila ze své komfortní zóny. Ale víte co? Nevystoupila. Jen jsem si po padesáti letech, co umím číst, řekla: „Hele, a co ten King je vlastně za týpka, že ho všichni tak žerou?“ 🙂
Horory mě nikdy moc nebraly a upíři? No, to je kapitola sama pro sebe. Když mi bylo asi deset, běžel na německé televizi Drákula s Christopherem Leem. Moje máma byla fanynka, ale zároveň strašpytel. A protože můj táta s ní na ty krváky koukat odmítal, budila mě o půlnoci, abych dělala emocionální podporu já. Dík, mami! Jo, to je přesně to, co každé dítě potřebuje – noční směny u Drákuly. Takže můj vztah k upírům? Trauma. No, to ani ne. Ne, rozhodně kvůli krvi. Spíš něco jako: Á zase strejda s vysouvacími zuby. Tvl to je nuda. 🙈No dobře trochu to vylepšila verze, kde hraje Keanu Reeves. Ale pořád nic moc.
Naštěstí moje první setkání s Kingem nebylo s tesáky, ale s Panem Mercedesem – a to byla jiná káva. Tenhle King mi sedl, a tak jsem si řekla: „Dobře, Stephene, ukaž, co máš dál.“ A v poslední době si z pana Kinga doplňuji vzdělání. Nyní padla volba na Prokletí Salemu. Jednak protože se o té knize všude mluví, a taky proto, že jsme ji vybrali v našem čtenářském klubu jako společné čtení. (Za což samozřejmě může můj vnitřní masochista.)🤓
Příběh? Jednoduchý. Tak jednoduchý, že když bych ho tady shrnula, nemusíte už tu knihu ani číst. A ono vlastně… možná by vás to i ušetřilo. Ale ne, kecám. Nečtěte to kvůli příběhu. Čtěte to kvůli tomu, jak to King umí podat. Protože ten chlap prostě ví, jak psát. Kéž bych to taky uměla! ❤
Viděla jsem i film. No… není to úplná D-čková tragédie, dalo se to přežít. (Jasně, pokud u toho žehlíte, vaříte nebo si vyřizujete složenky. Já psala tuhle recenzi 😇. Tak s vínem a colou se na to dá koukat.) Ale když to srovnám s knihou? Film působí jako školní referát na téma „Co jsem si myslel, že je Prokletí Salemu, aniž bych to dočetl.“
Audiokniha má skoro 18 hodin – a jo, několikrát jsem se vracela. Začátek mě trošku drhnul, ale ke konci jsem to sfoukla na jeden zátah jako dobrou kávu po noční. Přestože mě upíři fakt neberou, musím uznat – tahle „blbá upíří historka“ fakt stojí za to. A jo, asi se k ní ještě někdy vrátím. (A to už je u mě fakt známka kvality.)
Hodnocení: příběh 9/10, interpretace 9/10, celkově 9/10
Anotace z Audiolibrix
Zlo klíčí v každém z nás. A nikdy neznáme místo ani čas příští krvavé sklizně…
Americké maloměsto Jerusalem’s Lot na jihu státu Maine se na první pohled nijak neliší od jiných zapadákovů rozesetých po Nové Anglii. Přesto právě v něm spisovatel Ben Mears hledá látku pro svou novou knihu.
Od dětství, kdy v „Salem’s Lotu“ – jak mu místní s poukazem na dávnou historii USA přezdívají – prožil čtyři roky u své tety, ho pronásledují noční můry spjaté s nedalekým Marstenovým domem a jeho děsivou historií. Jenže inspirace není to jediné, co zde najde: srdce ovdovělého literáta začne bít pro jednu z místních dívek.
S novými majiteli strašidelného stavení však do Salemu přichází prastaré a neskonale mocné zlo. Upíří nákaza se mezi zaskočenými obyvateli šíří rychlostí blesku a zástupy krvelačných monster jsou noc od noci početnější. Benovi nezbude než se po letech vrátit na prokleté místo na kopci za městem a čelit temnotě, jež tam přebývá…
Jeden z nejlepších románů Stephena Kinga a příběhů o upírech vůbec se dočkal již několika filmových zpracování. V roce 2024 k nim přibyl další.
