Budoucnost začíná každou vteřinou.

Tak co zvednout zadek a strčit nohu do dveří…

a zkusit ji změnit. Třeba kvůli našim dětem.

Jsem fanoušek old-school sci-fi – Asimov, Bradbury, Clarke, Pohl, Dick. Současnou sci-fi moc nevyhledávám. A přiznávám, že českou vůbec.

Proč? Inu, v každé druhé je buď pankáč, nebo upír – a upřímně, pořád nechápu, co mají upíři společného se sci-fi. No a pak ta přemíra násilí… Já bych radši něco ve stylu: Jak zbohatnout jako prospektor na Gateway.

No a tady? Hned první povídka – pankáč. Tak jo, tak se zase dozvím, že pankáč je fetka s čírem, tetováním a koženou bundou posetou špendlíky? Jako fakt? Ale pak si to autor u mě docela vylepšil větou, že „pankáči jsou jen děti, které chtějí změnit svět, ale vědí, že to nejde.“

No vida. S tím se souhlasit dá. Takže bod zpátky nahoru.

Začátek skoro každé povídky jsem si musela pustit víckrát, abych se vůbec zorientovala. Inu jsem holt ve věku, kdy mám problém myšlenku opustit a žiju ještě tou předešlou myšlenkou – povídkou. Ale pak vždy přišel bod zlomu, kdy jsem si řekla:

„Ty jo… to není špatný. Ono je to dobrý.“

Nemohu říct, že by se mi některá z povídek líbila míň. Kdybych měla vybrat jednu, která mi sedla nejvíc, byla by to Horizont nenávisti. Ale ne proto, že by ostatní byly horší – spíš mi ten název připomněl můj oblíbený film (Event Horizon).

A pak mi to došlo.

Poslouchám ty příběhy – o dekadenci, o krádežích, pašování technologií, o společnosti, která se hroutí – a říkám si:

Takhle to teď vykresluje skoro každá novodobá sci-fi. Všude jen zákazy, korporátní války, vězeňské kolonie na Měsíci, špína a střílení.

A co děti našich dětí?

Jestli se ještě někdo vůbec ptá, jak se jim jednou bude žít.

A co když už nebudou věřit v nic, protože my jim zanecháme svět, kde zbývá jen přežít?

Tohle všechno máme v sobě. Dobro i hnus. Jen jsme se rozhodli, že to druhé je zábavnější sledovat.

Protože lidstvo je… co si budeme povídat… nejhorší tvor, který se tu kdy objevil.

A je vůbec ještě někdo, kdo se ptá, komu na tom záleží?

Slzy zítřka bych si nejspíš sama nekoupila – nebýt toho, že na audioknihu autor upozornil ve skupině na FB. A to by byla škoda.

Takže pokud se nebojíte sci-fi, nebo rádi nahlédnete do možných scénářů budoucnosti – tahle kniha by vám mohla sednout.

Prostě ať víme, do čeho jdem, že?

Hlavně abych neskončila na Měsíci. 😊

Hodnocení: příběh 7,5/10, interpretace 9/10, celkově 8/10

Anotace z Audiolibrix

Osm letmo provázaných povídek nabídne prostředí smyšlené alternativní budoucnosti. Dálky už nejsou nepřekonatelným limitem, cesta na Mars se zpomalovačem metabolismu netrvá běžným spojením déle než letní prázdniny. Bohatství a moc leží na účtech stále menší skupiny vlivných, násilí je denním chlebem obyvatel Země, Měsíce i Marsu.

Má lidský život vůbec nějakou cenu? Co vše zvládne genetika, a usnadní nám nezastavitelný technologický pokrok cestu k udržitelnosti a rovnováze, nebo žene lidstvo vstříc vlastní chamtivosti, touze po moci, a nevyhnutelnému kolapsu světa jak ho známe?

Povídky Jiřího Honse vedou nejen k zamyšlení, ale také představují svět blízké budoucnosti ve své syrové a uvěřitelné podobě.

V nabídce na Audiolibrix

Pokud raději čteš, zde mají e-knihu